Pozvánky na večírek obržely především Markytánovy písně z jeho sólového alba, z repertoáru AG Fleku nebo Fleretu. Tedy takové, které známe už z jiných mejdanů a můžeme porovnat.

Karel Markytán; Pavel Kačas Husár

Blanka Táborská; Roland Kašper

Josef Vojtášek; Marek Šlapanský

Přestože je Večírek studiovým albem, je nahrán v co nejjednodušších aranžích, tak jak by písně zněly naživo v podání typického rockového bandu (basa, bicí, kytara, klávesy, sólový zpěv a místy nedoladěný vícehlas) a dokazuje, že písně Karla Markytána samy o sobě moc nefungují. Alba AG Fleku i Karlovo sólové mám v bezbřehé úctě, Karlovy texty řadím mezi naši špičku, ale těm písním sluší jen na míru střižený oblek a když si někdo ve studiu nedá tu práci, tak písně nemají šanci stát se královnou večírku. Šanci postoupit do finálového kola tentokrát mají pouze dvě závěrečné, nové, napsané přímo takzvaně "do huby" Odpolední směně - titulní Večírek a smyčcová Namaluj mi romanci s úžasným výkonem Blanky Táborské. To je na 45 minutové album zoufale málo.

Za zmínku ještě stojí, že mezi markytánky se vloudila čtveřice neautorských písní, na celkovém dojmu to však nic nemění. Savana, hit Kačasovy skupiny Rumpál, je zde plochá, suchá, nudná, od Fleretu vypůjčeným To sa nerozchodí a Na stromě chybí ten správný švih a výpad na tělo. Pasáček ovcí vyčnívá z kolektivu ostatních možná až moc a květované šatečky jsou přeci jen slušivější.

Večírek s Odpolední směnou není otravný, jen zbytečný.

Hodnocení: