Do Stvořidel jsme s Megí a Gerrym vyráželi ve středu večer po práci z Prahy. Plán byl nechat auto co nejníž po řece a dojet vlakem. Není žádný div, že jsme vyrazili poměrně se zpožděním a už na dálnici
do Sázavy jsme věděli že vlak nestihnem. Nic se neděje, pojedem rovnou
do Ledče, vlak předeženem a nastoupíme tam. Na nádraží v Ledči Megí zjistila, že jsem se díval blbě a vlak v Sázavě bysme ještě stihli. Inu, proč ne. Zpět
do Sázavy, zaparkovat a hurá na nádraží. Na nádraží jsem zjistil, že čas odjezdu jsem si nespletl, ale zastávku. Vlak totiž nejede ze "Sázava - zastávka", kde právě čekáme, ale ze stanice "Sázava". Běžíme do auta a zkušíme stihnou dojet do správné stanice. Máme na to tři minuty. Po dvou minutách bloudění v Sázavě to vzdáváme a vyrážíme znovu
do Ledče. Vlak určitě předjedem a nastoupíme tam. Parkujeme v Ledči, dobíháme na nádraží a zjišťujeme, že vlak má asi 20 minut zpoždění, na odjezdu ze Sázavy ...
Společenské posezení v kruhu vodáckém u ohýnku. Koluje pivíčko, vínečko, rumíček (záhadně se ztráci kdesi u Franty) a budou buřty. Hláholá se a kecá se.
Naše luxusní vila, 8+1.
A už je bere proud. Sázavo, pohoupej nás.
Ostře vlevo. Ber ho ber, ať tě to nehodí na stěnu.
Bylo po deštích a Sázava byla špinavá a plná svinstva z polí. Můj plavčík Gerry je alergik a tak mu po prvním dni který proseděl na dně lodi, kde o vodu není nouze a plaváním v řece, natekl do obřích rozměrů pytlík na chlapské cennosti. A tak musel druhý den k doktorovi pro injekci. Společnost mu dělal můj sličný háček Megí, pohybovali se po souši a starali se nám o proviant.
[video nazev=#Snasi#]http://www.gerlant.cz/admin/obr/snasi.flv[/video]
![]()
Snáši v šlajsně Horka
Voda předemnou, voda za mnou, voda podemnou, voda nademnou. Druhou nejhorší vodákovou noční můrou je liják na řece. Tou nejhorší je sucho.
Tam někde nahoře, mezi stromy se schovává můj háček a můj čtyřnohej plavčík. Objíždějí Sázavu autem a ze mě je osamělý říční vlk.
První koupající se námořník. A to dokonce dobrovolně. Řeka je po deštích plná svinsta z polí, ale Forgymu na rozdíl od mého plavčíka nic nenateklo. Alespoň se teda nepochlubil.
Á šup tam. Háčka je potřeba občas pořádně zalít, aby nám neztrouchnivěl a měl sílu na další volej.
Tahle šlajsna měla dole pěknej zabalák, kterej nebezpečně házel na levou zeď šlajsny. Naštěstí tam nebyl žádný káme a s trochou umu se to dalo vybalancovat. Jeli všichni, i když bez háčků, neudělal se nikdo.
Díky strategické poloze Českého Štemberka jím projíždíme ať už se jede vrchní část Sázavy nebo spodní. Po cestě od vody na hrad na turisticky velmi rušném místě stojí hospoda, kterou každoročně navštěvujeme. Je to snad nejhorší hospoda na řece, alespoň co se obsluhy týká. S odhodláním můry, která neúnavně nalétává na rozžhavenou žárovku jsme hospodu navštívili i letos. Bylo tam poměrně prázdno, jedna rodinka u čtyřky a banda asi deseti vodáků u dlouhého stolu. Sedli jsme si vedle nich a s napětím očekávali obsluhu. Po deseti minutách se na scéně konečně objevil pingl, přinesl sousedům jeden talíř kynutých knedlíků a okázale nás ignorujíc opět zmizel. Od vodáků kolegů jsme se dozvěděli, že oni si objednali už před hodinou, mají ukrutný hlad a ty knedlíky jsou první talíř s jídlem který obdrželi. A že ty knedlíky sou studený. To byl poslední hřebík do rakve jejich trpělivosti, zvedli se, na baru se pohádali s obsluhou, zaplatili jen pití a jídlo, které jim právě začali nosit že si kuchař může strčit, však víte kam.
Po dalších 10 minutách přišel číšník s dredama a v pankerským tričku k nám a cože si dáme k pití a k jídlu že nám rozhodně nic nedoporučuje. Dali alespoň něco teplého na zahřátí. Megí přihodila k dobru historku o tom jak kdysi našla hygiena v jednom pražském fastfoodu asi 4 druhy sperma v tatarské omáčce. Načež Snáši zamyšleně prohodil:
"Hmm, třeba ten kuchař teď vaří tady. Asi proto mu to jídlo trvá tak strašně dlouho." 
Volej a sluníčko. Signál pro rauchpauzu. Srazit lodě do katamaránu, vylovit pivko, čokoládu a oříšky, pokecat, opálit se a zdřímnout si. Nehoupat!
Můj plavčík - zmoklá slepice. Ač mu po ňákým svinstvu ve vodě pořádně nateklo nádobíčko, vůbec se toho nebál a neváhal zachraňovat kdejaký topící se klacek.
Chlápek, co má holou prdel.
Hrad Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou. (cesta do hospody)
Kuba se ráno probudil s přituleným Gerroušem u nohou. Že jim to ale sluší?
Naše amazonky na divoké vodě.
A tytéž peřeje v podání Gerlanta a Megí. Gerry to jistí ze břehu. Je poslední den a poslední jez. Tak si to užíváme. Někteří se rozhodli že se i vykoupou.
Dojezd k vlaku. Je krásně, pohodiča a trošku smutek, že už to zase končí.
Je zabaleno a lodě vráceny Marušce. Vlak nám jede za hodinku, tak ještě v klidu poobědváme.
Příchod na zastávku v Sampších.
. Jak píše kolega vodák, zase jedno obzvláště vypečené a podařené dobrodružství na Naší Sázavě. Vody dostatek, účast nadmíru kvalitní a výkony na řece i mimo ni excelentní. Prostě letní pohoda s jedním deštěm a nateklým pytlíkem. Co víc si přát?
" style="float: none; vertical-align: text-bottom; margin: 0px; padding: 0px;" />