03.11.2009 14:37
Povijan českého folkrockuautor: gerlant
Franta Černý a Povijan - Sto cukrů 1995
(3:17) F.Černý;
Balada mravoučná (3:20) F.Černý/F.Villon-O.Fischer;
Papíry, papíry (3:22) Povijan;
Déja vu (5:08) F.Černý;
Pro náročné (3:32) Povijan;
Malovaný kostel (5:05) moravská lidová;
Zas v tom lítám (2:58) F.Černý-V.Dvořák;
Ve víru tance (3:05) F.Černý;
Balada o jazycích klevetníků (4:26) F.Černý/F.Villon-O.Fischer;
Kapounek (1:50) F.Černý;
Freedom (3:44) M.Denčev;
Tak nevím (2:54) F.Černý;
Mám ráda muzikanty (4:38) F.Černý
Pokud bychom měli najít v historii české hudební scény nejvíce nedoceněné album, zapadlé v prachu z hvězd, Sto cukrů z roku 1995 bude horkým kandidátem na vítězství. Pro pár znalců kultovní album českého folkrocku, pro jiné velká neznámá. Hele, ten Franta Černý, není to ten z toho Čechomoru?
Když v roce 2003 vydala skupina COP album Jedním tahem, jako autor dvou písní byl na něm uvedený F.Černý. Zřejmě shoda jmen. Franta Černý přece umí dobře oblékat lidovky do moderních hadrů a vypouštět je do davu, který by je jinak ignorantsky obcházel velikým obloukem, ale psát vlastní písničky? Abych zjistil jak to tedy je, navštívil jsem pořad lídra COPu Míšy Leichta s hostem Františkem Černým. Předpokládal jsem že to bude onen pan Černý, který spolupracoval na posledním albu naší bluegrassové jedničky a překvapivě to byl i ten pan Černý, který založil 1. Nezávislou českomoravskou hudební společnost. Zhrál sám na kytaru hity z Čechomoru a pak také pár prý kdysi slavných, dlouho nehraných písní. Byly hodně dobré, netrdiční, zajímavé a tak začalo další pátrání zakončené získáním nahrávky Sto cukrů.
Svítá noc je chameleon, kotě v botě
někdo vchází jako napoleon a kůl v plotě
Svitavská skupina Povijan, vítěz Porty v letech 1985, 1986 a 1987, vyčnívající z tehdejší FTC scény geniálními texty a neotřelým a dravým hudebním doprovodem založeným na akustických kytarách, flétně, saxofonu a perkusích, defakto zanikla s vydáním folkrockové desky Sto cukrů.
Ve třech pít jeden čaj
a namluvit hloupostí kvanta
Ve třech pít jeden čaj
a čas letí okolo jen pírka mu padají
Deska je postavená na autorských písních Franty Černého, mezi ně hladce zapadají dvě zhudebněné básně Françoise Villona a jako koření zde funguje lidovka Malovaný kostel, známá též v podání ČMHS a dlouhovlasá Freedom Míťy Denčeva. K akustickým nástrojům přibyla basa a bicí a s citem elektrická kytara, aby celý zvuk společně posunuly k rockovější škatulce. Celému albu pak vévodí mistrovsky neodbytný saxofón, kterému sekundují housle. Sólový zpěv pak je dílem autora písní a dílem zpěvačky Povijanu, jejíž identita mi bohužel zůstaly skryta.
Jak že lze vyzrát na jazyky?
Prostinký recept na to je:
Z malomocného opatři si hlen
žluč z vlků, lišek, jezevců a fen
s utrejchem svař to, zalij do aspiku
A škvař v tom jazyky svých klevetníků!
F.Villon
Melodie jsou rockově jednoduché, přesto neotřelé a nepředvídatelné. Co však činí tuto desku naprosto vyjímečnou jsou texty. Lyrické básně na úrovni děl Františka Stralczynského nebo Roberta Křestana črtají do éteru skicy nálad, alegorickýh momentek a příběhů. Právě k legendárním Bonsai lze Povijan přirovnat nejlépe.
Bez růže růžově rychle a bez lásky
tyhle hlavy nebolí tahat za provázky
na černobílém poli jen z bankovek obrázky
a komu tohle nevadí ohne hřbet!
Nemůžu jinak než znovu povzdechnout nad tím, že Čechomor zmořil výtečného textaře, kterých má naše hudební scéna ukrutný nedostatek a doufat že Franta Černý sem tam něco napíše do šuplíku a někdy to vše vypustí ven v podobném projektu jako byl Sto cukrů (a díky jeho slávě v Čechomoru se tomu zatím imaginárnímu dílu dostane více pozornosti) nebo se alespoň pár písniček objeví na deskách jeho kolegů.
Mám ráda muzikanty a nejvíc ty co chodí celý kožený,
co do ucha si dávaj brilianty, co mají pořád trika spocený,
V zimě sněhuláčky stavím a každýho si nějakým nástrojem ozdobím,
a pak se na ně z okna dívám, vždycky se mi líbí docela ta kapela.
Na jaře příjde zubatá a já dojatá na zelený louce s kytkama posedím chvíli.
Sto cukrů si ve všech ohledech nezaslouží upadnout v zapomění.
Hodnocení:
Komentáře (5)
tom75p 2017-12-24 14:00:27
Vyrůstal jsem na deskách Porta,takže jsem Čaj ve třech od Povijanu znal.A nelíbil se mi.Bylo mi kolem 14-16.Co to jako má společnýho s trampskou hudbou?A pak jsem vyrost,a spousta těch trampskejch věcí se mi líbit přestala a Povijan se mi líbit začal.A za dalších pár let jsem díky youtube zjistil , že tam byl F.Černý. A taky,že existuje regulérní deska. Čaj ve třech dneska vyloženě žeru-live verze se mi líbí víc.Banální příběh o vývoji názoru a zjišťování nových skutečností.
gerlant 2014-01-24 08:50:34Tak to jsem prošvihnul. Njn, není čas a už sem prakticky nechodím.
Nicméně díky za hlášku. Vypadá to že Povijan není mrtev a třeba si ještě zahraje.
A má odkaz na bandzonu:
http://bandzone.cz/_75431?at=news tim324 2014-01-07 12:46:39
Franta Černý a Povijan – Sto cukrů po dvaceti letech
K výročí natočení alba Sto cukrů se v mimořádném koncertu sejde kapela Povijan v původním složení. Litomyšl, zámecká jízdárna, pátek 17. ledna od 19 hodin. Předprodej vstupenek Informační centrum Litomyšl, tel. 461 612 161.
ZR 2011-02-07 16:13:17
Zpěvačka - Eva Piknová z Litomyšle
Blaňule 2010-12-14 20:53:34
Čirou náhodou jsem se dostala k těmto stránkám a ještě větší náhodou jsem se dostala ke Sto cukrům.
Nemůžu si pomoci, ale to, že Franta Černý neskončil tam, kde mu to nejlépe sedělo, ale přesedlal tam, kde mu to nejlépe hraje, je na jednu stranu ohromná škoda a na stranu druhou je to možná štěstí, že alespoň zůstal tam, kde mu to jde nejlépe - při muzice. Je to rocker, to ví každý, kdo ho zná, nicméně, má ohromný cit pro náš krásný český jazyk, takže mu nemůže nikdo mít za zlé, že se věnuje folklorním textům a snaží se je zazdít do rockového hávu, který by Frantovi slušil nejlépe...
Sto cukrů je bezesporu geniální album v provedení geniálními muzikanty. Bohužel dnes je zapomenuto a ani nefanatičtější fanoušci Čechomoru nemusí vědět, že vůbec kdy něco takového, co je asi i lepší než Čechomor, bylo...
Vítejte na mých stránkách.
Mžilibaba bylo opravdu malé, uzavřené království. Dokonce i pohromy, které se na ně občas snášely, byly spíš takové malé pohromičky. Všechna říční království, hodná toho jména, byla čas od času postižena nějakým tím obrovským neštěstím nebo nadpřirozenou katastrofou, zatímco největší hrůza, která postihla Staré království za posledních sto let, byla Žabí pohroma. Na druhé straně je třeba říci, že to byla po čertech velká žába. Vlezla do soustavy větracích vzduchovodů a kuňkala tak, že lidé nemohli spát celé týdny.
Poslední komentáře:
Daniel
Nové web stránkyOpět jsem zavítal na tento prima blog a nemohu se odtrhnout od kategorie "Legrácky". Veškeré příspěvky, které tam jsou uvedeny, se přesně trefují do mého humoru, takže mohu říct, že jsou mým "šálkem kávy" a popravdě se jich nemohu téměř nabažit. Kéž by existovalo více blogů, jako je tento.
Dávám 10 bodů z 10 !!! 
Daniel
Nové web stránkyMoc pěkný blog, mám velmi rád Františka a Honzu Nedvěda, takže jsem ve svém živlu a tento web je mým denním chlebem. 
Roman
Nové web stránkyMoc hezké stránky
" style="float: none; vertical-align: text-bottom; margin: 0px; padding: 0px;" />
" style="float: none; vertical-align: text-bottom; margin: 0px; padding: 0px;" />
" style="float: none; vertical-align: text-bottom; margin: 0px; padding: 0px;" />
