Skutečnost bez větších výhrad odpovídá PR i recenzím. Pravda, nový nebo jedinečný jsou silná slova, ale něco tak originálního a silného jako Le Noise jsem už dlouho neslyšel.

Neil Young a kytara před mikrofonem a studiový mág a producent Daniel Lanois na druhém konci. Toť vše. Celá nahrávka má přesto úžasně hutný a plastický zvuk, ať už Young drží v ruce elektrickou kytaru nebo akustiku.

Ovšem bez dobré písničky by to všechno byly jen plané experimenty. Ale kanadský písničkář ještě pořád má co říct, melodiemi i textem. A zvuk syrový, až z něj odkapává tmavá krev, kytarové riffy ze špinavé garáže, odevzdaný nebo naopak naléhavý zpěv, to vše písním dodává skličující realitu, uvěřitelnost, opravdovost.

Žádný pozlacený křišťálový pohár pečlivě uložený v krabici plné peří, ale špinavá okenní tabulka roztříštěná na betonové podlaze.

Hitchhiker (Video)

„Ani nevím, jak je možné, že tu ještě stojím a žiju svůj život. Jsem vděčný za své děti a svoji věrnou ženu," zní ve skladbě The Hitchhiker, o životě bez sentimentu, který byl občas „zbytečně plný špatných drog a špatných rozhodnutí".

Love And War (Video)

„Řekl jsem hodně věcí, které nemůžu vzít zpátky, a ani nevím jestli vůbec chci. Zpíval jsem pro spravedlnost a někdy jsem šlápl vedle, ale i dál budu zpívat o lásce a válce."